OPORTO!
Text

OPORTO!

 

Každý kdo mne alespoň trochu zná, tak ví, že jsem až nezdravě fixovaný na menší město na severu Portugalska, Porto. Věřím tomu, že jsou na světě jistě hezčí města, rozhodně čistější, klidnější, urbanisticky lépe zvládnutá (jen blázen by postavil všechno na kopci a všechno krásné by nechal pod ním), ale pro mne je a vždycky bude tohle město tím nejhezčím.

Proč jsem si ale zrovna oblíbil Porto? Je to prosté, jako malý jsem se snažil za každou cenu odlišovat (něco jako současní hipsteři) a tak, když všichni kamarádi jezdili do Chorvatska nebo Řecka či Itálie, já chtěl navštívím nějaké, ještě ne moc turisticky probádané země. Rumunsko jsem kvůli Drákulovi zavrhl a rozhodl jsem se pro Portugalsko. Střih. Uplynulo od té doby asi 10 let a já dostal možnost odcestovat s Erasmem právě do Porta (v Portugalsku se nevyslovuje písmeno E takže Erasmus se vyslovuje asi jako Rašmuš). Přede mnou už byla jen jediná překážka – výběrové řízení studentů, kteří budou moci odjet do ciziny. Se svým průměrem 2,9 jsem si nedával moc velké naděje, ale světe div se, zadařilo se. Byl jsem na sebe náležitě pyšný, protože jsem musel svým motivačním dopisem udělat dobrý dojem a strčit konkurenci do kapsy (po čase sem se dozvěděl, že přednost dostávají lidé studující na magistru před bakaláři a ti, kdo chtěli studovat v Portu, byly jen tři a všichni jsme jeli).

 

 

Něco málo o

Porto se nachází na severu země a je druhým největším městem (po Lisabonu logicky). Sic druhým největším je jeho rozloha poměrně malá – cca 42 kilometrů čtverečních (pokud počítáme čistě jen město) což je obstojná velikost jako má například Praha 6 nebo větší město v postapokalyptické krajině zpustošené nukleární zimou. Jak už název napovídá, Porto je přístavní město. Ovšem není u moře, ale rovnou u Atlantského oceánu. To znamená, že když jsou venku teploty kolem 35 stupňů, tak voda má přinejlepším 15. To ale neodrazuje všechny koupací nadšence, ale hlavně surfaře (taky jsem si to zkusil, takže by se dalo říct že jsem profesionál).  Severní umístění plus oceán dělá z této části země jednu z nejvíce průmyslových oblastí, (což nevadí, protože má alespoň prostor pro vytváření toho nejlepšího vína na světě, ale o tom až později).

Město má bohatou historickou minulost, ale dle mého skromného názoru je nejzajímavější část ta, že je jako jediné, které po obléhání nikdy nedobila Napoleonská armáda. Na znamení toho dodnes nosí portugalští strážníci na rameni symbol červeného srdce. Jak jsem se to dozvěděl? První týden moji kamarádku okradli a tak nám to řekl samotný policista po tom, co jsme si nenápadně šeptali a ukazovali na jeho rameno.

Obyvatelé jsou tu mílí, přátelští a jak by řekl Zdeněk Srstka, hodí se ke starším lidem. Jsou velice vřelí a snaží se ze všech sil (co jim lámavá angličtina stačí) poradit. Je to dost podobné jako u nás. Starší většinou anglicky neumí a mladí jsou dychtivý po tom, aby mohli ukázat jak dobře anglicky mluví. Což já, který se anglicky nikdy dobře nenaučil, oceňuji.

Hlavním znamením města je to, že jeho středem protéká řeka Douro (žádný Ďouro) a to od západu na východ. Tím rozděluje aglomeraci města na dvě části. Severní je tou historickou a jižní tou vinařskou. Tato část od jižního břehu řeky nese malebný název Vila nova da Gaia. Jde o místo, kde zrají ta nejlepší portská vína a tahle vína, jsou moji drazí, opravdu ta nejlepší co jsem kdy pil. (Piju jen portské, protože normální víno mi nechutná a jiný alkohol prostě nepiju. Frajírek? Určitě ano. Namyšlenec? To rozhodně. Znalec? Nikoliv!).

 

Polvo atacou minha mãe  V překladu „něco málo o víně“ (ve skutečnosti je to „moji matku napadla chobotnice“. Chtěl jsem být vtipný.)

Portské víno je láska, která se nedá popsat, to se prostě musí zkusit. Hned po tom, co přejdete nejznámější most v Portu – Ponte dom Luis, i rozevře se před vámi nekonečná chuťová otázka. Jaký vinný sklep navštívit jako první? Je to opravdu složité, protože pokud jste se předtím náhodou nacházeli na horní části mostu (po dolní chodí chodci a jezdí auta a na horní jezdí metro D, ale po krajnicích jsou chodníky) měli jste možnost vidět, že hodně střech je popsaných různými názvy. Tyto názvy jsou jednotlivé značky vín. Jejich loga jsou i na vlajkách rozmístěných podél břehu řeky na promenádě Av. De Diogo Leite a věřte mi, že tahle část břehu je docela dlouhá. Portské víno se dělí na bílé portské (moje oblíbené), červené, dělící se na Ruby a Tawny (Tawny je sladší) a na růžové. Samozřejmě jsou zde i různá Vintage archivní vína, ale co si budeme povídat, o tom moc nevím. Pokud bych ovšem mohl radit, doporučil bych vám začít hezky od základu. Nejznámější Portské víno je Sandeman. Vůbec první portské, které si vytvořilo svou corporate identinty. Pro svůj symbol značka zvolila postavu muže, v klasickém studentském portugalském plášti, se španělským kloboukem. Když tomu dodám informaci, že o založení firmy se postaral skotský podnikatel, tak tu máme multiculti událost století. Jako další značka, která naplnila moje srdce a pohár radostí bylo navštívení sklepu značky OFFLEY, která za Sandemanem určitě nezaostává. Tento sklep je trošku bokem, než ostatní (ulice Rua do Choupelo je jen trošku více jižněji), na hlavní promenádě ale určitě doporučuji ho alespoň jednou navštívit. No a když už jsme u toho pití, bylo by vhodné něco malého zakousnout.

 

 

Něco malého k zakousnutí

Porto je přístavní město, a tak by bylo dost hloupé si myslet (já si to myslel) že nejznámější jídlo je Francesinha (o té později). Ne, jsou to ryby a to buď naprosto skvělé sardinky, které grilují na každém rohu a nebo nasolené, sušené tresky v portugalštině známé jako Bacalhau. Velké, bílé, zavěšené kusy ryby, které svým odérem odhání cokoliv, co se jen přiblíží. Ovšem chuťově se jedná o nezapomenutelný zážitek. Tyto ryby si nejčastěji vychutnáte v centru, ale někdy je lepší popojít  kousek mimo hlavní dění. Tak jako my, když jsme zatoužili po nejlepších sardinkách, co kdy naše chuťové pohárky ochutnali. Proto jsme zvolili malou, rodinnou restauraci jménem Casa da Guida Antiga. na adrese Cais Fontaínha 899. Když jsme vešli dovnitř, uvítal nás starý portugalec, neznaje jediné slovo anglicky (za celou dobu nepromluvil takže nevím jestli znal vůbec nějaká slova, ale celou dobu se usmíval) nás vybídl abychom se usadili. Následně nám přinesl pití (Cola je mezinárodní slovo) a talíř se syrovými rybami ať si vybereme tu, na kterou máme chuť (bylo zde asi pět druhý ryb z nich jsem čtyři viděl poprvé). Bohužel sardinky v nabídce nebyli což na výletě, kdy celou rodinu berete na vyhlášené sardinky je docela problém. Ovšem ne tak u mých rodičů a už vůbec ne u Kateřiny. Každý si vesele vybral jednu rybu a hody mohly začít. Nosily se tuny a tuny jídla jako tomu je v pohádkách o obžerství. Saláty, ryby, rybí kosti, brambory, rýže s mušlemi. To vše vytvářelo mohylu nádobí na našem stole a to samozřejmě za přítomnosti usmívajícího se pána, jeho ženy a dcery. Jako třešnička na dortu jsme dostali nejlepší, opravdu to nejlepší co může v odvětví sladkostí Portugalsko nabídnout – Pastel de nata. Jedná se o košíček z listového těsta plněný žloutkovým krémem, láskou, skořicí a vanilkou. Prostě sladká tečka za výborným obědem.

No jo, ale pak tu máme onu zmíněnou Francesinhu. O co se jedná? Jde o pokrm, který by si pravděpodobně lidi trpící špatným zažíváním neměli dávat. Ono by si to lidi neměli dávat asi vůbec, protože jedna porce zkrátí život tak o deset let. Jenomže odolat je až nadlidský výkon.

Jde totiž o doslova vrstvenou pochutinu. Krajíc toustového chleba na kterém je plátek sýra pokrytý hovězím steakem, uzená nebo pečená klobása, čerstvá šunka, následně další kus sýra, plátek choriza a nakonec vše uzavřeno dalším kusem chleba. Pokud nemáte dost tak je možnost si jej objednat ještě s jedním volským okem. To vše je zalito v pivní, rajčatové omáčce. Dvě sousta dokáží rozpumpovat vaše srdce do neuvěřitelných výkonů a sousto poslední vám jej opět nahodí zpátky do běžného chodu. Nejlepší ochutnáte v severo-východní části města v restauraci Venham mais 5. Menší restaurace s krásným interiérem a milou obsluhou. Celkově i tato část města (severovýchod) stojí za to prozkoumat nachází se zde restaurace, které ještě nejsou tolik objeveny a tak si může pochutnat na nějakém tradičnějším pokrmu neupraveném pro turistický jazyk.

 

 

Co vidět, když jídlo nestačí

I když je město poměrně malé, trvalo by vám neuvěřitelně dlouho vidět všechny jeho krásy. Zkusím tu vyjmenovat ty alespoň pro mne ty nejdůležitější, (nemusí se shodovat s oficiálním doporučením vlády České republiky ani státního notáře).

Nejdůležitější je samozřejmě okolí kolem již zmíněného mostu Ponte dom Luis I, na jehož vizuálu se podílel i samotný Eiffel. Toto místo je branné jako historické centrum a opravdu to stojí za to. Když se vyhnete turistické sezóně najdete zde upřímnou krásu města. Nechci zde popisovat dopodrobna každou budovu která stojí za to vidět, takže jen řeknu, že centrum si projděte celé, protože je prostě nádherné. Nebojte se ale jít i do postranních uliček, které vám ukážou pravou tvář města. Pokud vyjdete o něco výše objeví se před vámi něco jako pražský Václavák. Náměstí Praça da Liberdade je zakončeno v horní části městskou radnicí a dostanete se tam v klidu pomocí metra. Pokud ovšem ve spodní části se nevydáte směrem k radnici ale půjdete stále dál až k ulici Rua das Carmelitas dostanete se k nejhezčí historické knihovně na světě, k portské univerzitě a samozřejmě i k dominantě města – Věži kleriků, na kterou lze vyjít a díky tomu budete mít celé město jak na dlani. Teda pokud máte velké dlaně. O kousek výše na náměstí praga de Gomes Teixeria najdete další typickou stavbu Porta – kostel Igreja de Carmo, jehož východní zeď je celá obložena pro Portugalsko tak typickými dlaždičkami. Těmi se nejvíce pokocháte na hlavním nádraží, kde jsou v jeho hale výjevy z historie města. To celé namalováno na malých dlaždičkách.

Na jihu víno, na severu město, na západě přístav. Pro milovníky válení na dece a nenápadného sledování holek v bikinách se jako ideální řešení nabízí největší pláž Porta Matosinhos. Zde si taky můžete zkusit surfovat a věřte mi, že je to zážitek, který vás dostane. (Portugalsko je nejlepší místo v Evropě vhodné na surfování.) Hned vedle je velký průmyslový přístav který stojí za to vidět. Nově, asi tak 4 roky je tam postavená vyhlídka ke které se dostanete jen v sobotu ráno, ale i tak tam prostě jděte.

Pro milovníky fotbalu (jako jsem já a nikdo koho bych ve svém okolí měl) je povinnost navštívit ve východní části města Stadio di Dragao – svatyni města Porto. Když jsem byl ve městě poprvé musel jsem toto místo vidět. Zrovna se hrál kvalifikační zápas na mistrovství Evropy mezi Portugalskem a Islandem. Dost jsem si to užil a pokud by si deset tisíc Portugalců nemyslelo, že jsem z Islandu, užil bych si ho o to víc. Ale ne, dělám si srandu. Při druhém vstřeleném gólu Islandu mne vedlejší divák ujišťoval, že se můžeme klidně radovat, že nám rozhodně po zápase nic nehrozí. Proto, když můj oblíbený hráč Arnón Smaráson vsítil z penaltového kopu krásný gól, propukl jsem v nadšení. Celkově pravděpodobně nebylo slyšet přes bučení davu jediné slovo, ale já si svůj jediný den v kůži Islanďana užil.

Bylo by toho hodně o čem bych mohl psát, ale to je to, co dělá Porto mým nejoblíbenějším místem na světě. Člověk ho musí vidět vícekrát, aby si uvědomil, jak je i přes svou malou rozlohu velké a krásné. Já sám jsem jej navštívil 3x a věřím, že se tam ještě hodněkrát podívám. Při každé návštěvě totiž poznáte něco nového. Ať už je to kaple Senhor da Pedra na jihu kousek od města , ke které se dostanete jen při odlivu a nebo ochutnávka nové značky vína, vždycky to bude silný zážitek, který stoji za to. Jezte, cestujte a hlavně si užívejte. Jen proboha živého, nepřežeňte to s Fransesinhou.

No Comment

Please Post Your Comments & Reviews

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Instagram

Instagram has returned invalid data.

Sleduj Taste of Red!